Přivoň si k mému světu ~~

Je neděle...
Každý normální člověk by si přispal, ale ne, já se vydala do školy.
Myslím si, že fotografie vám napoví, o co jde.

Ano, na fotografii jsem já a kluk, který asi už navždy bude můj věčný rival, a zároveň... jak to říct, jeden z těch, který mi po škole bude chybět. Při této fotce jsem se zasekla a řekla si jenom něco ve stylu "Proč nejsem opravdová paní Cassidy a on, můj manžel Jack Cassidy, který mě zmydlí vždy, když má přebráno a mazlí se se mnou, když nemá. "

Myslím si, že bych mohla i pokračovat, ale to bych vám tu za chvilku napsala celý scénář a to myslím, že bylo zbytečné.
Fotografie mi hlavně připomíná dobu, kdy jsem s tímto chlapcem byla vlastně... nejlepší kamarádka. On pro mne znamenal hodně, než se stalo, to co se stalo.
Taky ten to kluk byl hlavní aktér všech problémů, točících se okolo mě.
Tento záběr ale asi nevypadá moc nepřátelský, že?
Dokonce ani tak vypadat nemá. poukazuje na šťastný manželský pár, během kterého manželka svého manžela vítá při příchodu z práce.
Moc hezký pocit, Manžel je štědře kajícný a přináší své manželce dárečky a hedvábnou blůzku, kterou jeho žena dostane jako odpustku za modřinu na oku.
Ano, je to lehce ujeté.
   Také jsou scény, při kterých si vzpomenu na 7. ročník základní školy, kde jsme vyhráli první místo v soutěži nejlepší taneční pár. Byla bych schopna z té rozmazané fotografie usoudit, že se Můj tanečník při tom disco tanci smál...
 

Zatímco fotografie dole poukazuje na úplný opak. Manželství, jaká jsou i dnes. Muž přijde z práce, sotva zabučí, večeři nepochválí a jenom se ptá, zda jsou koupené noviny.

Manželka je tedy velmi pobouřena, začne se vztekat, že její muž není jako Pan Cassidy a snaží se  pana Finka vyprovokovat ke stejnému chování, jako je chování pana Cassidyho.\
Ale co... možná se tu na konci školního roku objeví video celého tohoto drama!

Ale co, celá tahle parta se skládá z celkem fajn lidí
A myslím si, že tahle parta se povedla :) 

Za všechny tyto fotky musím poděkovat mojí mamince, která si kvůli mě přivstala a přišla nás vyfotit. :)
Tak jsme se po naší hře rozpustili a vydali se domů.
Zasekly jsme se kousek od školy díky malé kočičce a já se rozhodla, že si od maminky vypůjčím foťák a vyfotím ji. První fotky se mi moc nelíbily, ale pak se mi povedla fotka, která se zapíše do dějin a složila i mojí mamku. 

a na ni navazující tato

Kočička si se mnou zřejmě nechtěla povídat a jenom blbě mňoukala. Její vrzavé kňourání znělo spíš jako když Zico z Block B se snaží zpívat vokál. Mňoukala opravdu srdceryvně! Málem mi odpadly uši!
A Musím se pochlubit, že poté, co mi můj hlavní cíl utekl za nějaký plot, našla jsem si kvítky u silnice a snažila se získat nějakou fotku, která za to bude stát.
Nato, že nemám objektiv za 60 tisíc, ale za trochu menší částku, tak si myslím, že se mi tento detail docela povedl.

Ale sotva zvednu oči a tam na mne křičí rozkvetlá Magnólie!
Och! Byla nádherná!


Tímto všem přeji krásný zbytek dne. Mě čeká ještě předělání zeměpisné prezentace, kterou mám zítra odevzdat a prezentovat. Držte palce Milánkové ! :)